César

Kmotřičko,ó paní spanilá,

jenž vládněš Slunci a měsíci češeš vousy,

paní,spředená z mých tužeb a nadějí,

nedovol mi,

abych svou raněnou hrdostí skončila to,

co se skončit nikdy nesmí!

Černý závoj, zlatý prstýnek,svíčka.

Zákon lidský sklání se nad nemocnou.

Diagnóza:

Ta bohabojná zešílela z analfabeta,

které řekl:

,,Já,César,vládnoucí Zemi a Kosmu

určím osud této ženy.

Ta děvka,leprou prolezlá,

trpící stihomamem

je loutkou v rukou mých.

Služebníci,moji věrní,

vykoupejte ji v Nilu mezi krokodýly,

ambrou namažte

a ve svatyni položte.

Sestro Venuše a bratře Die

a Va dávno zasmušilí bůžkové Atlantidy,..."

Šero a tma ochranitelka.

,,Césare,probuď se!

Horečka na harfu hrála

a sen se do němoty opil.

Přikládám ti na čelo chladivý obklad,

tak oči otevři.

Ta loutka je žena,

tesknící ve stínu válečných pochodní,

když ty odjíždíš jménem národa a slávy

bojovat do světa.

Území cizí jsi podrobil,

však na to jediné v srdci mém,

podobné šedé pavučině,

nikdy na oři zpěněném nevjedeš!

Protože dávno jsi jej dechem svým rozfoukal.

Césare, kněžkou v chrámu jsem

a jen Venuše o mém osudu rozhodne."

Letopis Královedvorský a Zelenohorský.

Zákone,jemuž zkorumpovaná justice

udělila titul MUDr,

raději ti z karet předpovím,

kde a za kolik koupíš manželce

elektrické natáčky,

poněvadž mně pomůže jen pouť do chléva

ke kolébce Ježíška.

Snad úsměv dítěte přiláká veselé myšlenky

a oči jeho odpoví na otázku nevyslovenou:

Proč muž,ten hieroglyf v DNA zapsaný,

nechce zhasnout svíčku

a ulehnout ke mně do postele?

Proč mě nechá obcovat se snem?

Odpověď...?

Nerozumím.

,,Hádankou pro sebe jsi,

když souhlasilas,

aby soukromí zapsané bylo v básni

a muž ispirací byl.

Tak obětí jsi,

však on zbabělcem,

protože i když zhyne na ohnivé hranici,

nikdy na nebesa nevstoupí,

bude pouhým slovem.

Však ty,ženo,

v mých vzpomínkách jsi již od dětství,

když jablíčko jsi mi podala,

jsi ty mým Orfeem."